Občan Podnikatel Turista
Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie
Kaple sv. Floriána Kaple sv. Anny Kaple P. Marie Einsiedelnské Úvodní strana
Kolej piaristů
Česky Deutsch English Česky Deutsch English
Posvátný okrsek
Kaple sv. Floriána – Památník obětem násilí
Kaple, zasvěcená sv. Floriánovi, byla postavena v letech 1692-1693. Dne 28. prosince 1691 zničil požár budovy šlikovského zámku, město v jeho těsné blízkosti však zůstalo ušetřeno. Z vděčnosti za toto menší zlo dala markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská v Posvátném okrsku, v blízkosti pohřební kaple a piaristické koleje s kostelem, zřídit kapli sv. Floriánovi, ochránci před ohněm. Autor návrhu není dosud znám, stavbu vedl patrně dvorní stavitel Johann Sockh. Po pohřební kapli sv. Anny a letohrádku v zámeckém parku jde již o třetí centrální stavbu v Ostrově, a to na půdorysu čtverce s okosenými rohy. Nástropní malba italského malíře Paola Manni, který tehdy působil u ostrovského dvora, stejně jako štuková výzdoba, zřejmě také dílo italského umělce, upomínají na den požáru, 28. prosinec. Byl ve starších kalendářích svátkem Mláďátek, dětí povražděných v Betlémě na příkaz Herodův. Dramatické výjevy po dolním obvodu kopule pokračují postavami andělů, kteří odnášejí duše dětí a podávají jim palmové ratolesti, symboly mučednictví. Celý výjev vrcholí v lucerně zobrazením svaté Trojice. Motiv andělů s palmovými ratolestmi se objevuje i ve štukové výzdobě kaple. Tento tragický biblický příběh předznamenal i další využití kaple.

V rámci josefínských reforem byla kaple roku 1788 uzavřena a od roku 1793, po bezohledných zásazích do zdiva i výzdoby, využívána jako sklad obilí. Později zde byla uskladněna klášterní knihovna a mobiliář ze zrušené piaristické koleje. Kaple chátrala. Teprve na začátku 30. let 20. století bylo rozhodnuto změnit ji v památník padlým v první světové válce. Byla restaurována a roku 1933 znovu otevřena. Poslání kaple vyjadřoval devítimetrový kříž na průčelní stěně interiéru, kovové desky se jmény padlých z ostrovské farnosti a vysoký svícen z šavlí a nábojnic. Během druhé světové války přibývala pak jména dalších padlých, za které se zde konaly pobožnosti.

Na začátku 50. let převzal celý areál vojenský útvar a kaple se opět stala skladem, a to až do roku 2000. V  rámci rekonstrukce celého klášterního areálu, a také v návaznosti na předcházející poslání kaple i na pohnuté dějiny města a jeho okolí v průběhu 20. století, stala se kaple sv. Floriána pietním místem – památníkem obětem násilí na Ostrovsku. Jsou zde připomenuti padlí z obou světových válek, vězňové koncentračního tábora v ostrovském zámku, deportovaní němečtí antifašisté i rómští a židovští obyvatelé, váleční zajatci různých národností, uprchlíci z válkou postižených oblastí, němečtí obyvatelé, kteří museli město opustit po roce 1945 i ti, kteří byli usmrceni v prvních poválečných dnech bez řádného soudu a konečně političtí vězňové, kteří tu trpěli a hynuli v komunistických táborech nucených prací v 50. letech. Jedním z nich byl akademický sochař Jaroslav Šlezinger /1911-1955/, politický vězeň, odsouzený v ke 25 letům vězení. Pracoval v blízkém Vykmanově v třídírně uranové rudy, v tzv. věži smrti, jako všichni ostatní bez ochranných pomůcek a na následky ozáření zde roku 1955 zemřel. Podílel se také na výzdobě Domu kultury. Posledním jeho dílem se ironií osudu stalo sousoší nad průčelím /1954-1955/, monumentální oslava tehdejšího režimu. Během práce na sousoší vytvořil však tajně i jeho protějšek-drobné reliéfy čtrnácti zastavení Křížové cesty. V průvodních textech se Kristovo utrpení prolíná s  autorovými vlastními zážitky a s osudy mnoha dalších politických vězňů těchto let na Ostrovsku.

Všechny oběti násilí varují a nesmí být zapomenuty.