Občan Podnikatel Turista
Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie
Kaple sv. Floriána Kaple sv. Anny Kaple P. Marie Einsiedelnské Úvodní strana
Kolej piaristů
Česky Deutsch English Česky Deutsch English
Socialistický realismus
Socialistický realismus - SORELA.
Architektura 50. let 20. století
Ve volné krajině v bezprostřední blízkosti starého Ostrova začalo od roku 1947 vyrůstat sídliště národního podniku Jáchymovských dolů, v souvislosti s rozvojem těžby strategické suroviny - uranové rudy dodávané do tehdejšího Sovětského svazu. Nový městský celek byl autorsky vytvořen v projektové kanceláři stavebního závodu Jáchymovských dolů za hlavní účasti Akad.arch. Jaroslava Krauze, jenž zde působil jako hlavní architekt. První územní plán byl vypracován v roce 1954 pro 16 000 obyvatel a posléze byl přepracován pro 19 000 obyvatel. V roce 1955 byl dopracován pro kapacitu 25 000 obyvatel.

Urbanistická kompozice sídla vychází z pravidelného systému zastavění jednotlivých obytných zón. Ústředním prostorem nového města se stalo Mírové náměstí, uzavřením svého obvodu záměrně evokující náměstí historických měst. Vlastní plocha náměstí je řešena klasickými formálními prvky – geometricky pojatými zídkami členícími prostor na pravidelné obrazce rámující celé náměstí a lemující záhony s architektonickými prvky v podobě dekorativních koulí a váz. Z náměstí vychází osa na hlavní široký bulvár, dnes Hlavní, původně Leninovu třídu, ke které jsou vázány jednotlivé obytné okrsky s  veřejnými budovami i další potřebnou infrastrukturou. Výraznou roli v kompozici města měla představovat zeleň, rámující a oddělující jednotlivé okrsky. Nové město tak mělo být řešeno jako plnohodnotné "zahradní město".

Dům kultury
Impozantní stavba vytvářející dominantu celého města byla postavena v čele Mírového náměstí v letech 1954-1955. Monumentálního účinku zde bylo dosaženo užitím těžkého vstupního portiku  se sloupovou lodžií a stupňovitým štítem vrcholícím budovatelským sousoším horníka, žnečky a studenta od akademického sochaře Jaroslava Šlezingera, vězněného v  táboře nucených prací v blízkém Vykmanově. Svým architektonickým výrazem je vrcholným představitelem klasicizujícího směru tradicionalismu 50. let 20. století.

Obchodní dům Brigádník
Na jižní straně náměstí zaujal místo obytný komplex s obchodní částí v přízemí. Zastřešen je velmi nízkými valbovými střechami jež kryje atika s balustrádou, střední sekce graduje do výškové stavby zakončené hrotnicí.

Administrativní budova s poštou
Postavena v letech 1955-1956 jako protipól obchodnímu domu Brigádník v pohledové ose na Hlavní třídě. Střední sekce graduje vyšší střední obytnou nástavbou se stupňovitým štítem.

Restaurační podniky Družba.
Budova restaurace byla postavena v sousedství administrativní budovy Pošty na Hlavní třídě v letech 1955-1959. Nárožní rizality přední části jsou pomocí atikových štítů vyvedeny do schématu dvou věží a fasádu člení ploché lisénové rámce.

Škola J. V. Myslbeka (V. ZDŠ)
Byla postavena v letech 1955–1956. Střední osa je zdůrazněna vstupním portikem a vygradovaná atikovým stupňovitým štítem. Nižší atikové štíty mají i krajní vstupní rizality. Fasáda je členěná vysokým pilastrovým řádem řešeným jako dvouplášťový s hlavicemi z glazované keramiky. Před budovou školy je vytvořen nástupní prostor z pravidelných obrazců trávníků s dekorativními vázami.

Dalším výrazným představitelem ostrovské tradicionální architektury jsou objekty mateřských škol a jeslí. Z nich vynikají zvláště původní jesle, dnes VII. mateřská škola v ulici Krušnohorské a II. mateřská škola v Halasově ulici s keramickými reliéfy glazovaných figurek zvířátek, jejichž autory jsou keramik Jiří Kemr a akad.mal. Milan Kraus.

Obytné soubory vycházejí z architektonizovaných typových podkladů. Portály vstupů jsou pravoúhlé s renesančním okosením, okna rámována plochými šambránami s parapetními výplněmi, zábradlí balkónů nese dekor lipových listů. Fasády omítnuté probarveným břízolitem, který je v parteru realizován jako umělý kámen se zasekáváním hran nároží a soklu. V přízemí domů byla realizována i sgrafitová omítka ve formě stylizovaných psaníček a nad jednotlivými vstupy malé obdélné plochy se sgrafitovou výzdobou.

Ve svém celku představuje architektura socialistického realismu v Ostrově umírněný historismus. Výrazná iluzivnost tektoniky a její nápadné zploštění má spíše charakter tradicionálně modernistický. Dosvědčuje tak silný vliv meziválečné architektury první Československé republiky. Díky urbanistické skladbě i své architektonické tváři se nové město v Ostrově řadí mezi nejvýznamnější příklady souborů architektury 50. let 20. století v České republice.

text: Mgr. Lubomír Zeman